Zámecká zahrada na hradě Pernštejně. Minulost – přítomnost – budoucnost Perštejn

Parková úprava v blízkosti hradu Pernštejna zahrnuje území na jižním svahu hradního kopce a navazující rovinnou část směrem k říčce Nedvědičce, dosud vymezené historickým oplocením, probíhajícím zároveň na hranici pozemkové parcely. V době, kdy park dosáhl svého vrcholu, tedy kolem roku 1805, tvořila jej trojice odlišně komponovaných částí, jež do jisté míry dle dobové zahradní teorie naplňovaly tři různé charaktery sentimentálního parku – část příjemnou, část překvapující (romantickou) a část melancholickou (strašlivou). Tyto části nebyly ve své době striktně oddělovány, ale tvořily jednotný celek, označovaný souhrnně jako vrchnostenská zahrada či "Lustgarten".

Východiskem pro předkládané členění parku byl stavebněhistorický průzkum z roku 2003, který neřeší prostor z hlediska funkčnosti, ale s použitím historického hlediska se snaží více přizpůsobit dělení, platnému v době konstituování zahrad.
Terasová zahrada – barokní osa
Terasová zahrada, označovaná často také jako "barokní osa", je zachována v severojižní ose, klesající ze západní části jižního svahu hradního kopce. Vychází z bazénu v někdejším parteru a je tvořena soustavou teras v trojúhelníkovitě se sbíhající kompozici. Jednotlivé terasové stupně, propojené navzájem systémem více méně symetrických cest a schodišť, jsou vymezeny opěrnými zídkami, uměle zformovány a doplněny architektonickými solitéry, často spojenými s prvkem vody.

Postupujeme-li od vrcholu, jsou řazeny takto:
vstupní brána
dvě vyhlídkové terasy
nika ("Niece, Nische")
bludíště, původně růžový vršek ("Rosenberg")
kruhový bazén ("Basin")
terasa s rondely ("Fichtenrundungen")
lázně, zvané též turecké ("Baadhaus")
vodní kaskáda ("Cascade")
velký bazén, též rybník ("Teichel")
Základní koncepce terasové zahrady je ve své podstatě barokní, odpovídá francouzskému typu parku začátku 18. století a její realizaci je možné připsat již Stockhammerům. Forma architektonického vybavení z pohledu formální stylové analýzy však koresponduje spíše s okruhem návrhů, prezentovaných zahradnickými vzorníkovými časopisy od konce 18. do začátku 19. století (např. nika s kanelovaným soklem pro sochu se zbytky klasicistní výzdoby; stavba lázní).

Porovnáme-li nejstarší dochovaný inventář zahrady z roku 1806 se současným stavem, zůstaly, přes silné poškození, všechny prvky terasové zahrady zachovány.
Parter – rovinná část se štěpnicí
Jedná se o plochu pod svahem hradního kopce, jejíž hlavní část tvořila parterová úprava s velkým bazénem (tzv. rybníkem) při úbočí svahu, upomínající na francouzské zahrady. Je patrně pozůstatkem barokního založení (před rokem 1720). Rozsah tehdejšího parteru lze dosud vyvodit z terénní konfigurace na východní straně od bazénu a na základě modelace zachycené ve starších zaměřeních a situačních mapách. Podle dobového vyobrazení F. Richtera z roku 1817 byl původně po obvodu vymezen kamennými zdmi a plocha pravidelně rozčleněna cestami. Pravděpodobně jde o tzv. ideální pohled. Dle inventářů z let 1806 a 1812 byly v návaznosti na osu terasové zahrady symetricky vysázeny ovocné stromy – na svahu pod lázněmi a po obou delších stranách bazénu. Tomuto uspořádání odpovídá i dochovaná severní část obvodové zdi, která končí před vstupem do sklepa poustevny. Další záhonová úprava bývala pravděpodobně před bývalým domkem zahradníka na jižní straně. Kromě mapy stabilního katastru ji potvrzuje i terénní modelace. Podrobnější informace o podobě barokní zahrady a jejím dalším vývoji může přinést archeologický průzkum. Okrasnou zahradu doplňovala kuchyňská zahrada (vedle panského dvora, pokračující pravděpodobně ve svahu podél terasové zahrady) a ovocná zahrada staršího založení s alejí podél domku zahradníka, štěpnice ve východní části a další výsadba ovocných stromů poblíž bažantnice.

Podle inventáře z roku 1806 stály v rovinné části tyto stavby:
velký bazén (též "Teichel", rybník), který byl vnímán jako součást parteru, ale také jako část terasové osové zahrady, která z něj vychází. Zůstal zachován.
čínský pavilon ("Chineserhause"), představující v zahradě exotický prvek, byl umístěn poblíž pravidelně řešeného parteru a obklopen ovocnými stromy. Zůstal zachován.
pavilon u kuželny ("Lusthaus beim Kögelplank), situovaný v jihozápadním rohu zahrady mezi tehdejší hájovnou, u níž stál, a domkem zahradníka. Stál ještě v roce 1964, kdy je označován jako "paví pavilon".
haltýř ("Fischbehälter") je mezi zahradními stavbami uveden až v roce 1854. Stál poblíž čínského pavilonu a byl napojen na příkop či potrubí, odvádějící vodu z bazénu do potoka. Zůstal zachován.

Přírodně krajinářský park – volně komponovaná část, romantická zahrada
Tato část navazuje na terasovou zahradu a rozšiřuje park pod terasami se skleníky po celém jižním svahu hradního kopce. Sleduje podobu volné přírody a využívá všech možností prudce se svažujícího terénu, jako jsou suťová pole či vystupující skalní stěna s převisy, ale i prvků bývalého obranného systému (dělostřelecký bastion). Základní kompozici tvoří volně rozprostřená síť cest a schodišť, navazujících na komunikace terasové zahrady a lesoparku, rozšířená vyhlídkovými plošinami a odpočívadly. Ty doplňovala řada nepravidelně rozmístěných stylových zahradních stavbiček a památníky se sochařskou výzdobou. Svah byl osázen listnatými stromy, přičemž na jednotlivé solitéry byly navázány stromové průseky. Inventář s z roku 1806 uvádí tyto objekty:
paraple ("Parable, Paraplui") – otevřená zahradní stavba v podobě deštníku, pravděpodobně umístěná na plošině pod budovou dnešní restaurace. V roce 1854 již není uváděna.
vodárna? ("Wasserkunstwechsel") – objekt neznámého vzhledu s dřevěnými dvířky opatřenými zámkem, ve kterém byly umístěny mosazné "wechsel" ovládající přívod vody k vodním hříčkám terasové zahrady, byl pravděpodobně umístěn ve svahu poblíž pivovarské brány. Je uváděn ještě v roce 1880. (Tyto objekty stávaly u cesty vedoucí od skleníků, která se napojila na terasovou zahradu, od rondelů se sochami se opět odpojila a pokračovala ve svahu východním směrem, kde stály další stavby.)
obelisk ("Piramide") – pojatý jako památník Ignaze Schröffla. Svým umístěním na elipsovité plošině, zvýrazněné vysokou půlkruhovou tarasní zdí a otevřené směrem k parteru širokým průsekem v zeleni, se stal dominantou a centrálním bodem celé romantické zahrady. Zůstal zachován.
tzv. hranice dříví ("Holzstoss") – částečně zděná stavba, imitující hranici dříví, stávala v nižší partii východně od obelisku. V roce 1854 již není uváděna.
tzv. střelba ku ptáku ("Vogelschußspiel") – lovecká atrakce v podobě dřevěného ptáka na vysoké tyči byla umístěna mezi tzv. hranicí dříví a poustevnou, to znamená pod obeliskem. V roce 1854 již není uváděna.
bažantnice ("Fasangarten") – kovová voliéra s tzv."Schneckenhausem" (schodištěm?), doplněná kamennými plastikami – sochou skřítka na "divoké" skále, sochou Herkula na podstavci a půlkruhovou lavicí. Její součástí bylo i pět trámových mostků přes vodní příkop. Stávala patrně poblíž dnešní ČOV. Je uváděna ještě v roce 1880.
poustevna ("Eremitasch") se sklepem a studánkou. Její torzo stojí dodnes nad zdí, ohraničující parter (odkud vede vstup do sklepa), poblíž tureckých lázní. U poustevny bývala vinice.
kenotaf – tedy památník v podobě náhrobku, který však neobsahuje tělo – byl věnován památce předčasně zesnulého Franze Schröffla v roce 1806, jako sousoší (truchlící manželka s dcerami) zakomponovaného do architektury byl pod skalní převis na východní straně parku umístěn v roce 1807 a není zachycen v žádném inventáři. V minulosti byl vážně poškozen návštěvníky, ale zůstal zachován.
tzv. smutná alej ("Allee") – završuje romantický park a vede od krytého schodiště kolem hradby k dělostřeleckému bastionu se sochou, odtud pak klesá cesta zpět do parku. Zůstala zachována.

Příhradí
Do tohoto oddílu jsou zařazeny ty části areálu hradu, které tvoří samostatné jednotky, ale historicky, funkčně a místně souvisí s parkovým celkem. Rozkládají se při vnějším obvodu hradního areálu a tvoří jeho nejbližší okolí. Jejich založení a vývoj se odvíjí od rozvoje vrchnostenských zahrad. Existence těchto míst je zaregistrována v dobových inventářích, a to od roku 1806. Jedná se o plochy:
horní terasa
tzv. skleníkové terasy
tzv. Schröfflova zahrádka se vstupem do parku a schodištěm ke skleníkům
Sem patří i lesopark a bývalé úřednické zahrádky. Jejich zpracování však překračuje stanovený rámec této expozice a bude jim věnována pozornost v příštích letech.

Autor: Eva ŠKRABALOVÁ
Citace zdroje dokumentu:
Eva ŠKRABALOVÁ: Zámecká zahrada na hradě Pernštejně. Minulost – přítomnost – budoucnost
On-line: http://www.npu.cz/pp/pamatky/mista/P/pernstejn/park080820/



Fotografie

Další zajímavosti

Komentáře (0)

Žádné komentáře. Buďte první.

Další zajímavé události

Kalendář akcí

Zajímavé události